Jak jsem se vydal na stáž do Kolína nad Rýnem

FilipAktuality, NezařazenéLeave a Comment

IMG_3161

Už je to nějaký ten pátek, co jsem se vrátil ze stáže v Německu, a tak si říkám, že je na čase, abych Vám to připomněl. V Kolíně jsem strávil podstatnou část léta a podzimu, a tak je o čem vyprávět. Short story long. Jdeme na to.

Jak to všechno začalo?

Rok 2015 měl být rokem splněných přání a skutečně se jim stal. V lednu jsem poznával greeny uprostřed indického oceánu. V únoru jsem se zase na pobřeží Atlantského učil surfovat. To největší dobrodružství mě však teprve čekalo. Už žádné výmluvy. Chci zkusit žít v zahraničí, naučit se nový jazyk a poznat nové lidi. Jedu na stáž… Takový jsem byl pašák.

Pokud jste mistry multitaskingu jako já, víte, že lze hravě skloubit full-time job s večerní školou,  vést vlastní domácnost, cvičit čtyři krát týdně a zakládat start-up každý pátek po 11té hodině. A ženy. Vymanit se z tohohle koloběhu na tři měsíce, byl ale i pro mne pořádný oříšek.

Ta správná chvíle nastala, když jsme počátkem dubna vystavovali v Basileji. Oslovil jsem našeho německého partnera. Mezi řeči jsem se zmínil, kam jsme posunuli digitální marketing za poslední dva roky, a že si dokážu velice dobře představit, jak bychom mohli pomoct jemu (ano, v prezentaci byly i pohyblivé obrázky). To už bylo poté, co jsem v práci referoval o nevyužitém německém potenciálu a v tašce už nějakou dobu šustil s účastnickou smlouvou Erasmus+.

Řekl mi, že mě očekává příští měsíc. Já ale věděl, že můj odjezd je podmíněn úspěšným složením zkoušek v letním semestru. Domluvili jsme se na červenec. Měl jsem tak čas přesvědčit své nadřízené, že i v mé nepřítomnosti bych měl pobírat plný plat (měl jsem připraveny tři varianty scénářů včetně seznamu úkolů s termíny). A protože všechno najednou tak nějak záhadně klaplo a nic nebránilo bezproblémovému odletu na několikaměsíční stáž, rozhodl jsem se, že se týden před odjezdem bláznivě zamiluju do své spolužačky.

IMG_3047

Herzlich Willkommen!

Ihned po příletu jsem nasedl do taxíku a namísto ubytováni jsem vyrazil směr Nurburgring na závod superportů. Nikomu, kdo si projel slavnou Nordschleife ve svém imaginární Evo X na Xboxu nemusím vysvětlovat jaký to byl zážitek. Třešničkou na dortu byla návštěva paddocku stáje Aston Martin. Na druhý den jsem po cestě zpět do Kolína navštívil Maria, který se měl stát na příštích několik měsíců mým šéfem. Bydlí v malebném městečku na periferii Kolína zvaném Troisdorf. Uvítala mě celá rodina a já pociťoval neskonalou vděčnost. Jedu se ubytovat.

Bylo už něco po poledni, když jsem dorazil do městské části Deutz, kde jsem měl být ubytován. Držely se mě ještě poslední pochybnosti, jestli si ze mě někdo ošklivě nevystřelil, když mi nabídli spolubydlení v centru města za 300 EUR (běžný nájem za dvoupokojový byt se pohybuje okolo 800 EUR). Napětí se nezmírnilo ani poté, co jsem se nemohl dozvonit. Nějaký dobrák mě, snad ze soucitu, vpustil do dveří činžáku, kde se měl v prvním patře nacházet zmíněný byt pod cizím jménem. Po pár minutách klepání se dveře pootevřeli. Objevil se v nich zarostlý polonahý muž, jehož pohled prozradil příběh uplynulého večera (Pivo, klub, pivo, pivo, tanec, Ch.Sheen, pivo, příkop, ukradené kolo). Jmenoval se Moritz a byl to můj nový spolubydlící.

Moritz, jak jsem se později mohl přesvědčit, je student designu, ortodoxní minimalista, nekompromisní oportunista, velký snílek, narušitel systému a vegan. Přesto si mě ihned získal, když mě namísto pozdravu požádal o zaujmutí čtvrtého místa u stolního fotbálku, který jsme měli v kuchyni. Seznámil jsem se s jeho bratrem a přítelkyní, kteří s ním strávili předchozí večer – šlo o narozeniny.

Odpoledne jsme u piva s Moritzem probrali vše potřebné a ubytoval jsem se v útulném pokoji, který mi zde zanechala Dana, která tou dobou cestovala po Jižní Americe. Bylo načase se porozhlédnout po okolí. V těsné blízkosti činžáku jsem měl k dispozici nádherný kus zeleně zvaný Rheinpark, který mě každý den doprovázel do centra města. Pak už stačilo přejít most zamilovaných zvaný Hohenzollernbrücke a objevili jste se před největší dominantou města – Kolínským Dómem.

V záplavě luxusu velkoměsta se ztratíte mezi splašenými turisty stejně tak, jako místními umělci. Metrem se dostanete všude a kölsch do vás lijou po dvou decích bez zeptání. Večer jste si mohli zaběhnout podél Rýna až do Leverkusenu a jít na párty často znamenalo posedávat s lahváčem před univerzitní knihovnou. Každý víkend je Fest! Přiznám se, že netuším, co se kdy slavilo, ale soboty už budu mít navždy spojené s currywurstem. O Kolíně se říká, že je to město hojnosti a já měl doopravdy po celou dobu pocit, že si lidi umí život užívat. Zapovídat jste se mohli jak s revizorem, tak prodavačkou v kiosku. Nikdy však nestůjte v cestě cyklistovi! Mohli byste donekonečna objevovat stále nová a fascinující místa, ale o tom, kde je nejlepší burger bistro, flatwhite či old fashioned chystám jiný článek. Do Kolína jsem přece přijel pracovat:).

IMG_3177

Do práce jsem se dostal příměstským vláčkem za 20 minut. Přiznám se, že jsem nebyl zvyklý na to, že kancelář má terasu s japonským jezírkem, ani to, že šéf Vám po obědě donese zmrzku. Pracovalo se hodně, často do pozdního večera, ale atmosféra a kolektiv z Vás vždycky vytáhly to nejlepší. Mým úkolem bylo seznámit strojírenskou firmu podnikající v protivýbuchové ochraně s moderními nástroji digitálního marketingu. V podstatě jsem se snažil obohatit jejich podnikatelský model tím, že vytvořím digitální architekturu, která pomůže jejich offline aktivitám (veletrhy, direct sales) k vyšší efektivitě. Kampaně, putující přes emailing a socialy, odchytávaly potenciální zákazníky, kteří byli bodování v CRM sytému, odkud si obchoďák vybral ty nejzajímavější. B2B automatizace z Ostravy 2. Vrcholem byl partnerský meeting pro decision makery z různých koutů Německa. Nechali jsme odpálit pár figurín, přispěli prezentací, ochutnali víno  a poslali jim video. Dnes evidujeme první objednávky.

Díky těmto zkušenostem jsem načerpal spoustu materiálu pro diplomovou práci, kterou jsem dával dohromady o víkendech. Nejvíce si vážím vztahů, které vznikly nad rámec těch pracovních. Cítil jsem se součástí rodiny – slavil společně narozeniny, fandil jednomu týmu nebo prostě jen seděl se všemi pohromadě na gauči a jedl pizzu. Některé vztahy naopak trpěly mou nepřítomností v Ostravě.
Často přemýšlím nad tím, kam mě pobyt v Kolíně posunul. Změnil jsem se nějak za těch pár měsíců? Dělám teď práci jinak? Ta skutečná změna nastala daleko dřív. V momentě, kdy jsem otevřel pusu a o něco požádal. Zjistil si podmínky a mravenčí prací je splnil. Ušil si před kamarády na sebe bič neustálým omýláním o jakési stáži a dokopal se k odjezdu. Kolín byl vlastně sladká tečka. Dnes vím, že ji mohu zopakovat. Půjdete do toho taky?